Menu
ÚHKT

Koncert „Díky za život“

7. září 2017

17–18 hodin

Refektář Emauzského opatství
Vyšehradská 49, Praha 2


 

„Jako poděkování za prvotřídní péči lékařů a odborného personálu ÚHKT...“

... zazněly operní árie v podání:

Michaela Šrůmová a Blanka Šrůmová – zpěv

Czech Collegium kvintet – doprovod


Koncert určený primárně zaměstnancům, pacientům a dárcům ÚHKT uspořádala Michaela Šrůmová za přispění Nadačního fondu Umbilicus.

  • Výtěžek z dobrovolného vstupného ve výši 12 426 korun věnuje Michaela Šrůmová Nadačnímu fondu Umbilicus.

Činnost Nadačního fondu Umbilicus můžete podpořit rovněž finančním darem, č. ú.: 0013658389/0800. Více na umbilicus.cz.


Za finanční a materiální podporu uspořádání koncertu Michaela Šrůmová děkuje těmto partnerům:

   


Dvě sestry, dvě zpěvačky, jedna zákeřná nemoc...

Michaela Šrůmová„15. dubna 2016 - datum, na které nikdy nezapomenu. Datum, kdy mi lékařka na lůžkovém oddělení sdělila mou diagnózu - akutní lymfoblastická leukémie. Pouhé čtyři dny předtím mi poprvé brali krev a z výsledků bylo zřejmé, že něco není v pořádku. Jen nikomu nebylo jasné, co...

Vždy jsem překypovala zdravím, a nyní jsem doslova ze dne na den byla smrtelně nemocná. Člověku, který má doma dítě a milující rodinu, který má práci, jež ho naplňuje, se na chvíli zastaví mozek a jednoduše vyhrknou slzy...

O té nemoci jsem do té doby podvědomě nechtěla ani slyšet, byla jsem prostě jednou z těch, kterých se TO „naštěstí“ netýká. Když mě dostihla realita, musela jsem se k ní postavit čelem. Začala jsem sbírat informace a zjišťovat postupy léčby. O nutnosti transplantace jsem se dozvěděla až po čase, když bylo z odběrů všeho druhu jasné, že by léčba chemoterapií sama o sobě nepomohla.

Tou dobou již byly obě mé sestry preventivně testovány, zda by mohly případně být potenciální dárkyně. Obě se zachovaly naprosto příkladně a bez zaváhání se vrhly do boje s onemocněním spolu se mnou. Za to jim budu po zbytek života upřímně vděčná, neboť to nepovažuji za samozřejmé. Také vím, jak si obě přály, aby to byla zrovna ona, na kterou padne volba.

Moje sestra Blanka, na kterou volba padla, mi dala jedinečný dar. Není možné vyčíslit jeho cenu a pevně doufám, že ona se nedostane do situace, kdy by byla v ohrožení života. Vždy jsme se měly moc rády a moc bych si přála, aby to tak zůstalo napořád. Kdyby však někdy potřebovala kousek ze mě, budu tu vždy pro ní – a ráda.

Dnes se cítím jako nový člověk, rok po transplantaci a pod soustavným dozorem lékařů se vše ubírá správným směrem. Zvládám toho čím dál víc, snažím se moc nešetřit, abych se dostala do původní kondice.

Motivace je jasná – chci zpět svůj život.

Michaela Šrůmová, srpen 2017


Blanka ŠrůmováDiagnóza leukémie, která byla čistě náhodou objevena u mojí sestry, mě v pravém slova smyslu šokovala. V rodině nikdo nic takového nemá a neměl, takže nás překvapila hlavně rychlost a agresivita nástupu nemoci.

Nabídla jsem Míše okamžitě jakoukoli pomoc, která bude z mé strany možná. Musím říct, že celý proces její léčby, který trval asi půl roku, byl pro naši rodinu psychicky hodně náročný. A oceňuji její statečnost.

V rodině jsme tři sestry. Během odběrů krve se zjistilo, že jsem pro Míšu vhodný dárce, protože jsme měly to štěstí, že máme stoprocentně shodnou krev. Druhá sestra měla shodu jen poloviční. Rozhodování nebylo žádné, protože jsem byla jediná, kdo to může udělat. Byla to pro mě samozřejmost, jiná volba nebyla.

Absolvovala jsem hodně odběrů krve a všemožných vyšetření, neboť dárce musí být stoprocentně zdravý. Kromě toho jsem očekávala případný odběr z kostní dřeně, který je prý bolestivý, takže jsem měla trochu strach. Taky jsem si musela sama napíchat asi deset injekcí, aby moje tělo vytvořilo dost „materiálu“ k transplantaci.

Odběr nakonec proběhl jinou, mnohem šetrnější metodou, kdy se odstřeďuje krev přes separační zařízení a zase se vrací zpět do těla. U mě jsme kvůli neviditelným žilám zvolili způsob odběru z třísla. Po malé ambulantní operaci vše probíhá zcela bezbolestně. V nemocnici jsem pobyla dva dny a se zotavením jsem neměla problém.

Možná jsme teď s Míšou sestry více, než jsme byly předtím, řečeno obrazně. Dneska má moji krevní skupinu a já jsem šťastná, že jsem jí mohla pomoci.“

Blanka Šrůmová, srpen 2017


Příběh Michaely Šrůmové si přečtěte rovněž na serveru Lidovky.cz.